Open post
Martin Pospíšil

Prof. Dr. Ing. Martin Pospíšil, Ph.D.

Svou pracovní cestu zahájil jako kameník na rekonstrukcích památkově chráněných objektů. Po vysokoškolském inženýrském studiu promoval na katedře ocelových konstrukcí a mostů Fakulty stavební VUT v Brně v oboru Pozemní stavby. Doktorská studia absolvoval na ČVUT v Praze, kde získal doktoráty v oborech Architektura a stavitelství a Historie techniky, a na pařížské Sorbonně, kde získal doktorát z historie. V roce 2017 habilitoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze prací „Nové způsoby výuky statiky a nosných konstrukcí pro architekty na principech grafické statiky“, v roce 2022 pak byl na ČVUT v Praze jmenován profesorem v oboru Architektura, konstrukce a technologie. Během své akademické kariéry absolvoval v roce 2012 pedagogickou stáž na Massachusetts Institute of Technology v Bostonu/Cambridge a v letech 2014–2017 vědecký pobyt v Centre d´Histoire des Sciences et des Techniques v Paříži.

Ve své více než 25leté praxi, která předcházela jeho působení v akademickém prostředí, se věnoval rekonstrukcím památkových objektů, a to jak manuální prací přímo na stavbách, tak činností projektanta stavební části a statiky a konečně i z pozice státního stavebního a památkového dozoru, včetně dozoru nad rekonstrukcemi národních kulturních památek. Na Fakultě architektury ČVUT v Praze vyučuje v bakalářském, magisterském a doktorském studiu, je řešitelem nebo spoluřešitelem přibližně desítky výzkumných grantů v oblasti kulturního dědictví a rovněž autorem nebo spoluautorem několika desítek odborných tuzemských i zahraničních článků a konferenčních příspěvků. Na zahraničních vysokých školách přednesl přibližně desítku vyzvaných přednášek.

Open post
Pavel Ryjáček

Prof. Ing. Pavel Ryjáček, Ph.D.

Vysokoškolské studium absolvoval na ČVUT v Praze, Fakultě stavební, kde mu byl v roce 2000 udělen titul Ing. Na stejné fakultě v letech 2000–2003 studoval doktorské studium a v roce 2003 obhájil disertační práci na téma „Půdorysně zakřivené spřažené ocelobetonové mosty“. Habilitační práci na téma „Zatížení ocelových mostů od termické interakce s bezstykovou kolejí“ obhájil na Fakultě stavební ČVUT v Praze v roce 2014. Během své kariéry absolvoval pracovní a studijní pobyty v zahraničí a krátkodobě pobýval na řadě univerzit v Evropě.

Je autorem nebo spoluautorem řady odborných článků a příspěvků na mezinárodních a národních konferencích. Od roku 2013 se výraznou měrou podílí na výuce Katedry ocelových a dřevěných konstrukcí v oblasti ocelových mostů, kde vede bakalářské a diplomové práce a kde vychoval celou řadu doktorandů a další školí i v současnosti. Byl řešitelem mnoha národních výzkumných projektů, kromě toho se jako spoluřešitel podílel na dalších výzkumných projektech, národních a mezinárodních. Je úspěšný v oblasti smluvního výzkumu, kde řešil a řeší řadu teoretických otázek významných projektů a realizací mostních konstrukcí. Působí jako člen několika národních a mezinárodních institucí a komisí, např. v ECCS pracuje v TC Bridges constructions, kde předsedá Bridge comitee. Ve své činnosti se zaměřuje zejména na problematiku interakce most–kolej, hodnocení existujících konstrukcí, metody jejich diagnostiky a sledování a zesilování.

Open post
Tomáš Rotter

Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc.

Vysokoškolské studium ukončil na Fakultě stavební ČVUT v Praze v oboru Konstrukce a dopravní stavby v roce 1972. Jeden rok pracoval jako projektant ve Státním ústavu dopravního projektování v Praze, poté nastoupil do aspirantského studia na Fakultě stavební na Katedře ocelových konstrukcí. V roce 1981 obhájil svoji kandidátskou disertační práci a v roce 1987 byl jmenován docentem. Ve své pedagogické činnosti se věnoval hlavně ocelovým mostům, v odborné oblasti se zaměřoval na teorii ocelových mostů, únavu a křehký lom a na modální analýzu mostů, v poslední době se zabývá historií ocelových mostů. Pod jeho vedením získalo několik doktorandů vědecký titul Ph.D.

Publikační činnost Tomáše Rottera je za více než 45 let jeho odborného působení velmi rozsáhlá, obsahuje více než 330 prací. Byl odpovědným řešitelem nebo spoluřešitelem několika projektů Ministerstva dopravy ČR, Technologické agentury ČR a Ministerstva kultury ČR. Aktivně se podílel na přejímání evropských návrhových norem do systému ČSN. Několik let je zkušebním komisařem při autorizačních zkouškách ČKAIT pro inženýrské konstrukce a mosty.

Dlouhodobě se věnuje nejen akademickým, ale i praktickým projektům. Podílel se na projektech a realizacích několika významných mostů, mezi které patří např. lávka přes dálnici D1 v Praze-Chodově, Mariánský most v Ústí nad Labem, Lochkovský most na Pražském okruhu nebo rekonstrukce Žďákovského mostu. Zúčastnil se několika architektonicko-konstrukčních mostních soutěží u nás i v zahraničí, jedná se např. o přemostění Labe v Drážďanech, přemostění Vltavy na silničním okruhu kolem Prahy v Suchdole nebo Dlouhý most v Českých Budějovicích. Vypracoval několik expertních posudků, např. v roce 2009 posudek o příčinách havárie mostu ve Studénce pro Policii ČR.

Open post

Jitka Kačánová

Narodila se v pátek třináctého (*1973) v Mariánských Lázních, ale brzy se s rodinou přestěhovala do Rokycan, tehdy proslavenými koly Favorit, plyšovými hračkami z Hamira, marmeládami z Marily a později především fenomenální zpěvačkou Věrou Bílou. Na Lázně Kynžvart, kde se naučila chodit i mluvit, dodnes vzpomíná jako na ztracený ráj.

Psát začala pro Listy cukrovarnické a řepařské rubriku, které říkala Zprávičky z cukrové kostičky. Novinařině se pak učila v Zemských novinách, psala fejetony pro studentský web Hospodářských novin a od roku 2010 vede časopis hnutí Haré Krišna Náma Hatta. Ještě na školní praxi zaplula do časopisu Týden, odkud přešla do vydavatelství A11, kde kromě Našeho REGIONU píše i pro Mladý svět a od dubna 2023 je také moderátorkou A11 TV.

Je autorkou několik e-knih — biografie Terezy Boučkové Upřímnost až na kost, dvou knih fejetonů a tří dílů o pražských „mordech“, které také vycházely v týdeníku Náš REGION Praha pod názvem Slavné pražské mordy a které knižně vydalo nakladatelství Cattacan. „V papíru“ jí také vyšlo subjektivní ohlédnutí za posledními 33 lety s názvem Od sametu po koronu. Její poslední vydaný knižní titul s názvem Bety z Bigasovny – Šumavský příběh, v němž autorka mapuje osudy své rodiny, rodiny rumunských Slováků, která se po 2. světové válce usazuje v drsných Sudetech, v domě po vyhnaných Němcích. A také vysněnou cestu rozhrkaným autíčkem do dalekého Rumunska, aby tam spolu se svou mámou Bety našly své dávno ztracené příbuzné.

Open post

Václav Ledvinka

Historik a archivář, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V letech 1987–2016 byl ředitelem Archivu hl. m. Prahy. Vedle archivu působí na Filozofické fakultě UJEP v Ústí n. L. Specializuje se na hospodářské a sociální dějiny raného novověku, dějiny Prahy 

a českých měst. Publikoval řadu knih a více než 300 odborných studií, článků, katalogů výstav ad.

Open post

Radka Kvačková

*(1944) vystudovala dokumentární film na Filmové fakultě AMU, ale jméno si udělala psaním. Patří k nejznámějším českým fejetonistkám a své fejetony publikovala v různých médiích. Po knížkách Očima tchyně nebo Představte si, že je pes, je tu další dávka fejetonů, tentokrát z poslední strany Lidových novin. Vycházejí stejný den a na stejném místě jako svého času fejetony Ludvíka Vaculíka, což je bezesporu zavazující.

Jako jedna z mála zbylých obyvatel pražské Malé Strany prozrazuje Radka Kvačková nejednu podrobnost ze života této starobylé čtvrti, ale i ze života svého a své rodiny, aniž se však vyhýbá tématům širším, včetně politických.

Posts navigation

1 2 3 4
Scroll to top