Bába v koksu aneb Šťavnatá přirovnání

Slovo na úvod

Máme rádi přirovnání. Jedním mě kdysi potěšila studentka, která napsala, že viděla v tramvaji slečnu, co byla zmalovaná jako chodská kredenc. A zcela nedávno jsem zajásal nad přirovnáním obdobným, ale světovějším: Je zmalovaná jako Sixtinská kaple. No není to, Michelangelo promine, nádhera?

Některá přirovnání jsou již zastaralá a málokdo jejich smyslu plně rozumí. Přesto se však používají. Tak například, když se o někom řekne, že pije jako holendr. Oproti běžné představě zde nejde o přirovnání s čackým Holanďanem (zatímco slovo flámovat pochází skutečně od Vlámů, jejichž region je dnes součástí Belgie, ale historicky patří k Nizozemí), ale s krupníkem. Krupník čili holendr bylo zařízení ve mlýně na výrobu krup. Jeho soukolí se velmi rychle otáčelo, a tudíž zahřívalo, a proto se holendr musel neustále chladit vodou, aby nevznikl požár, a té vody „vypil“ požehnaně.

Jiná přirovnání mají díky pomalu se zlepšující ekologické situaci šanci znovu přijít do obliby. Úsloví být oprsklej jako nádražní vrabec bylo pro mou generaci srozumitelné, ale mé děti už vrabce téměř neměly šanci vidět. Nicméně před několika lety jsem po dlouhé době vrabce opět uviděl. A to přímo nádražního! Bylo to na nádraží v Ústí nad Orlicí. A byl oprsklý. I zaradoval jsem se.

Nejen při návštěvě lázní, ale i leckterého parku si dodnes můžeme ověřit pravdivost přirovnání krotkej jako lázeňská veverka. Zato již málokdo na vlastní oči uvidí, jak se někdo v něčem hrabe jako bába v koksu, a kdyby se tak stalo, čuměl by na to jako tele na nový vrata, nebo – moderněji – koukal by na to jako chleba z tašky. A co asi tak znamená přirovnání šahá na to jak na holý káňata? Zato slovům fláká se tam jako kravskej vocas asi porozumí i postmoderní obyvatel velkoměsta, který se díky jisté čokoládě domnívá, že jsou krávy fialové.

Proč že máme přirovnání rádi? Zpestřují náš svět. Z pragmatického hlediska jsou nadbytečná. Je-li někdo například blbej, tak proč k tomu dodávat jako tágo. A proč to ještě umocnit poznámkou, že má IQ betonový podlahy? Anebo proč stojí za to použít intelektuálně sofistikovaného úsloví díval se na mě, jako bych byl sedmá odmocnina z podčerva?

Je to hlavně proto, že přirovnání vnáší do naší mluvy prvek hry, vtipu a, jak se říká, tvrdí muziku.

Ale už končím. To aby mě někdo nepomluvil, že mám řečí jako Palackej.

A tak jen apel na konec: Vážení čtenáři, posílejte nám neotřelá přirovnání a my je budeme postupně v této rubrice zveřejňovat.

Předem Děkujeme.

Scroll to top