sám sebe charakterizuje jako „podivína, solitéra, básníka, střídmého příznivce bílého vína, grafika a fotonemehlo“. Od střední školy vedl v Kladně skoro patnáct let tábornický a turistický oddíl inspirovaný Jaroslavem Foglarem. Působil v učňovském školství, později v různých médiích a jejich marketingu. Je absolventem Filosofické fakulty Karlovy university v Praze v roce 1984.
Tedy v době, kdy se ještě v univerzitní knihovně hledalo poctivě na katalogových lístcích, kdy leckdo věřil i veřejně hlásal, že komunismus může být vědecký, a kdy „rýňák“ býval v Blatničce dvojka za osm.
Živil se lecčím, většinou však hubou. Nikoliv samozřejmě její krásou, nýbrž ohebností – za své původní předurčené povolání totiž považoval a považuje doteď učitelství a výchovu
vůbec.
Říká o sobě, že k psaní inklinoval vždycky, ale doopravdy systematicky s tím začal až v době, kdy ho Parkinsonova choroba dávno po padesátce přibila trvale zadkem na kůži. Prvním
jeho počinem byla kniha krušnohorských esejí, která vyšla v roce 2018 pod názvem:
Moldava – Všechno je na východ.
Mnozí možná doufali, že tím bude od dědy pokoj, ale příběh nesmrtelné lásky i s ní spojované soupravy šperků Ulriky von Levetzow byl silnější…
Kniha esejů o zapomenutém a téměř zázračném kraji kolem krušnohorské Moldavy a o lidech, kteří jej oživují, je stejně nevšední a působivá jako tajemná krajina, kterou autor opěvuje. Je plna paradoxů, milých i trudnějších překvapení, kontrastů, osudových setkání i rozchodů.
Její autor Karel Fryč používá bohatý jazyk oplývající jinotaji a překvapivými spojeními, který čtenář často musí rozplétat a odkrývat s podobným tvůrčím úsilím, jako když prochází krušnohorským hvozdem nebo opatrně našlapuje podhorskými slatinami.
Celostránkové barevné náladové autorské fotografie umocňují způsob vidění prezentovaný v textu. Vzniká tak synergicky působící celek, originální dílo vedoucí k zamyšlení, poznání i sebepoznání a hlubšímu porozumění poetice nevšedního života a nevšedních věcí, které se za zdánlivou všedností ukrývají.
PhDr. Vladislav Dudák (* 1958), filosof, historik a učitel, autor a editor.
Je autorem a spoluautorem řady publikací, např.:
sš. a vš. učebnic z oblasti filosofie, společenských věd a historie (např. Základy filosofie a etiky, O poslední cestě smrtelníků, Kapitoly z filosofie vědy)
netradičních průvodců a místopisných publikací: O Praze: Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran (4 vydání, dotisky); Pražský hrad a Hradčany; Karlův most; Prahou po Vltavě; Malostranská beseda a její znovuzrození;Praha mosty spojená (spoluautor).O Kutné Hoře: Kutnohorský poutník aneb Kutnou Horou ze všech stran (2 vydání; Výroční cena města Kutné Hory), Kutnohorské legendy, Kutná Hora; A dalších: Santiniho cesta za světlem, Zapomenuté památky, Vinařským krajem aj.;
rozsáhlé Encyklopedie světové architektury: od menhiru po dekonstruktivismus, I–II.
Jako editor knihy Šumava – příroda, historie, život nominován na cenu Magnesia litera a získal cenu Unie překladatelů a tlumočníků, jako editor knihy Český les – příroda, historie, život získal mj. Výroční cenu nadace Český literární fond.
Dva a půl roku se v Českém rozhlase 2 ‒ Praha zamýšlel nad filosofií všedního dne v pořadu Myšlenkování. Ve spolupráci s fotografkou Marií Holečkovou vyšly tyto úvahy knižně pod názvem Myšlenkování v zahradách bohů, snílků a filosofů.
Vyučoval filosofii na ČVUT, HTF UK a PeF UK. Má bohaté zkušenosti s popularizací společenských věd jak v rozhlase a časopisech a na blozích, tak v přednáškách pro veřejnost (mj. Berounská akademie, Unijazz, Univerzita 123 při Gymnáziu Evolution).
Reprezentační knihu o přírodě, dějinách, památkách a současnosti Zdíkovska. Kniha byla vydána k příležitosti výročí 700 let od první písemné zmínky (darovací listiny) Zdíkova a tří dalších vsí Zdíkovska (Branišov, Masákova Lhota a Zdíkovec).
Kniha vyšla v červnu roku 2018 a byla prezentována v rámci oslav tohoto významného výročí.
Křest knihy Zdíkovsko sobě:
Slovo hlavní „Katany“
Slavnostní průvod
Veterán
Kulturní doprovod oslav
Křest knihy
Slavnostní přípitek
Starosta obce
700 let zdíkovska na taškách
Podepisování knihy
Pro obec Zdíkov jsme v návaznosti na knihu „Zdíkovsko sobě“ dokončili interaktivní mapu. Naleznete jí na pamatky-zdikovska.cz
Psát chtěla ještě dřív, než se naučila číst. Dnes je psaní jejím koníčkem i zaměstnáním na plný úvazek. Píše převážně pro děti a mladé lidi. Leporela, pohádky, knihy o zvířatech, dětské encyklopedie, dobrodružné příběhy, životopisy. Má ráda náměty z historie i sci-fi. Říká, že některé knihy bolí. Když je totiž píše, prožívá všechno zároveň se svými hrdiny.
Ben Braun, hrdina knihy www.bez-bot.cz, je jedním z těch, kteří autorce při psaní sáhli do života. Ale stejně tak to dokázal desetiletý vozíčkář Julin z knihy Kluk a pes, Kryšpín, kterého vážné smyslové postižení konfrontuje se šikanou v knize Útěk Kryšpína N., nebo patnáctiletý Jeremiáš, jehož svět je v knize Řvi potichu, brácho vymezen mantinely nízkofunkčního autismu. Snad by sem patřil i malý Honzík a jeho pradědeček trpící Alzheimerovou chorobou v příběhu Lentilka pro dědu Edu. A své bitvy se životem svádějí i narkomanka Alice, gamblerka Ester a anorektička Martina v triptychu Holky na vodítku.
Ben Braun je mladý kluk, který má jako nadějný lyžař našlápnuto stát se vrcholovým sportovcem. K lyžování ho přivedl táta. Ivonu Březinovou také přivedl k lyžování tatínek. A k napsání příběhu o Benovi ji přivedl Emil, přesněji Nadační fond Emil. Bez něj by tato kniha nevznikla. K některým nejen sportovním výkonům totiž člověk potřebuje ještě zázemí a podporu.
„Benův příběh prožívám, jako bych mu nahlížela přes rameno,“ píše autorka Ivona Březinová. „Sleduji jeho počínání, jako bych sledovala jeho blog. Ale Ben není bloger. Zpočátku jím ani nemůže být; je jen plný bolesti a strachu člověka, z kterého se v několika vteřinách stal „ležák“. Prostřednictvím příběhu ale skenujeme jeho myšlenky, vidíme jeho tápání a boj s nepřízní osudu jakoby v přímém přenosu. I když je to příběh velmi osobní, je vzkazem pro spoustu lidí. Internet je veřejný prostor. Proto i název příběhu má podobu webových stránek.“
Všechno začíná jako děsivé snové drama vážně zraněného mladého lyžaře Bena Brauna. Svět je najednou cizí, k realitě nelze dohlédnout, ze všeho vnímá jen náznaky.
Probuzení je ale ještě horší – Ben se musí vyrovnat s faktem, že přišel o obě nohy. Končí tím jeho život? Co bude dál? Ne, nejde to lehce. I když mu pomáhá jak nemocniční personál, tak rodiče, sestra a kamarádi z lyžařského oddílu – rozpačitý Oskar a sympaticky jedovatá Mikina. Vždyť ani oni to nemají snadné – nevědí, jak se chovat? O čem mohou mluvit a o čem raději ne?
Ben navíc začíná tušit, že cosi zůstalo zamlčeno. Má to něco společného s Dankou, dívkou na níž myslí? Záhada téměř detektivní…
Vzpruhou pro něj je jeho spolupacient Emil, který je na tom snad ještě hůře, ale nevzdal se. Toto přátelství pomáhá oběma. Své bolesti dokážou oba kluci s chutí léčit humorem – vtipem někdy infantilním, jindy cynicky drsným, ale vždy obrozujícím.
No ano, nakonec všechno dobře dopadne. Ale… pohádka to není.
Kniha www.bez-bot.cz je primárně určena pro teenagery. Je psána vtipným jazykem, bez jakéhokoli moralizování a zbytečného sentimentu. Střízlivě a úderně. Vtáhne proto do děje velmi lehce i dospělé, neboť i jich se Benův příběh týká – je nadčasový.
Velmi cenná je skutečnost, že autorka v textu zcela nenápadně a přirozeně předkládá i jakýsi základní, zhuštěný „manuál“ k problematice tělesného postižení. Manuál jak pro handikepované, tak pro jejich okolí.
Rukopis knihy byl konzultován s handicapovanými sportovci, s mnoha odborníky na danou problematiku a odborné lektorace se též ujal ředitel Centra Paraple Mgr. David Lukeš.
Kniha vychází ve spolupráci s nadačním fondem Emil.
Příběh je umístěn do sevřeného rámce několika minut, kdy se hlavní hrdina – v situaci značně paradoxní – ocitá v kómatu. Před očima mu probíhá celý život, a to již od fáze prenatální. Je to život outsidera, jemuž se téměř nikdy nedaří, který od dětství až do této chvíle střídá fáze naděje a jejího nenaplnění, průšvihů, nedorozumění a trapností. Přitom jde o člověka čistého, plného ideálů – ideálů nijak „velkých“, ale lidsky všedních, těch nejpřirozenějších – touhy po hezkém vztahu, rodině a dětech, po životě s opravdovými nezištnými přáteli. Všichni po naplnění těchto ideálů toužíme a alespoň čas od času nám je osud nadělí. Pokud nejsme vyslovenými smolaři…
V novele se líčí ve zkarikované podobě různě pokřivené lidské vztahy. Ty ve většině případů nejsou výsledkem zlé vůle, ale spíše neobratnosti a neschopnosti žít svůj život opravdově, umět se vůči druhému otevřít. Vlastně jen Pepa, smolař, ale v podstatě věčný optimista, to neustále zkouší. Zdá se, že marně, ale nakonec dostane novou, velmi zvláštní šanci.
Novela – jakási černá komedie – vychází ze scénáře Jána Nováka a Jaroslava Sauera k filmu Pepa. Smolařem proti své vůli.
Formát 130 x 200 mm, 176 stran, vazba V4 šitá s širokými klopami, množství fotografií z filmu Pepa, EAN 9788090378278, MC 239 Kč.
Vydává Cattacan a DonArt production v edici Biograf
narodila se 28. 8. 1967 v Praze. Vystudovala žurnalistiku na fakultě sociálních věd, působila v různých médiích – rozhlase, televizi, několika časopisech. V roce 2008 začala pracovat pro PR oddělení TV Prima, natáčela také reportáže pro pořad TOP star magazín. Od roku 2016 je na volné noze. Spolupracuje s televizními produkcemi, psala scénáře pro seriály Ohnivý kuře, Modrý kód nebo Sestřičky. Píše pro televizní časopisy (TV magazín, TV star ad.)
V roce 2018 jí vyšla kniha Pepa podle scénáře ke stejnojmenému filmu. V roce 2020 humoristický příběh HAFANI Madla já o soužití ženy a psiny, na nějž navazují v roce 2021 HAFANI 2 Madla, já a ďas.
Má ráda černé kafe, červené víno, žluté růže nebo tulipány, barevné tenisky, tmavě modrý humor. O svých životních peripetiích, zážitcích i soužití se dvěma kocoury píše fejetony pro svůj blog Kecka s deckou.
Mojmír Čermák (1957) se narodil v Uherském Hradišti, kde také v roce 1975 maturoval na zdejším gymnáziu. Své dětství prožil v obci Strání-Květná, ležící v malebném údolí na moravskoslovenském pomezí. Hluboké stopy v něm zanechala zdejší příroda, ke které se často vracel pro inspiraci. Mnoho chvil strávil také v místní sklárně, uchvácen mystériem přeměny tekoucího žhavého skla v křehkou krásu. Umění sklářských mistrů se mu vrylo do paměti a z těchto dětských vzpomínek čerpal v pozdějších letech při vlastní sklářské tvorbě.
Absolvoval studia na lékařské fakultě UJEP v Brně a po promoci pracoval v nemocnici v Uherském Hradišti, zpočátku na dětském oddělení a posléze na chirurgii. Po atestaci odešel do Brna, kde působil v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie jako kardiochirurg. V tomto oboru setrval 25 let, z toho šest let ve FN v Olomouci a tři a půl roku v Blackrock Clinic v Dublinu. Každodenní intimní fyzický kontakt s bijícím srdcem vnášel do rutinní práce pokoru a po mnoho let ho nutil k úvahám o hodnotách, o tenké hranici mezi životem a smrtí, o smyslu žití… Jako odreagování se od fyzicky i psychicky náročné práce věnoval volné chvíle svým koníčkům – zahradě, umění, architektuře a designu.
Po návratu ze zahraničí cítil potřebu přehodnotit svůj dosavadní život a určit jeho další směřování. V roce 2012 se trvale usadil ve Květné a obklopen magickou přírodou Bílých Karpat se začal intenzivně věnovat designu skla. Z výsledků jeho práce se mohou těšit lidé v nejlepších světových barech.
Tento zásadní obrat v jeho životě podnítil i jeho literární tvorbu. Hluboko nashromážděné zážitky, pocity a vjemy vypluly na povrch a on je zaznamenal na papír. Tak spatřila světlo světa jeho prvotina Samuel Porten – text, o kterém přemýšlel více než deset let a který vedle obecných otázek po lidském údělu vypovídá mnohé o něm samém a o jeho pohledu na svět.
