publicista a spisovatel, jehož prvním literárním počinem byla editorská příprava i autorská spoluúčast na publikaci Třináct českých skandálů zabývající se privatizací divokých 90. let minulého století. Soubor portrétů s názvem Bylo jich deset věnoval literátům, jako byli Hrabal, Hailey, Fuks, Závada, Heller, Kožík, Marek, Okudžava. Se všemi se autor setkal.
Na výzvu přítele Arnošta Lustiga se podílel na vzniku společné knihy-rozhovoru 3×18, Portréty a postřehy a napsal doslov k jeho vyznání Okamžiky: Arnošt Lustig vzpomíná na Otu Pavla.
Láska k Janu Werichovi, Jiřímu Voskovci, Jaroslavu Ježkovi a Osvobozenému divadlu se projevila ve vzniku životopisných publikací Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha nebo Šťastné blues aneb Z deníku Jaroslava Ježka. S historikem kabaretu Jaromírem Farníkem připravil obrazovou publikaci Voskovec a Werich aneb Válka s lidskou blbostí a poté Jiří Voskovec a Jan Werich ve fotografii. S Karlem Kolišem vydal knihu Voskovec a Werich: Dialogy přes železnou oponu, popisující jejich poválečné osudy a exilová setkání.
Na požádání Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana napsal monografii Karel Emanuel Macan. Podobně vznikl portrét zapomenutého velitele čs. zahraniční armády Jaroslava Selnera, bojovníka od Tobruku i Dukly, s názvem Generál z rodu rebelů (spolu s jeho synem J. Selnerem ml.).
