Šumava…hranici přecházejte po půlnoci
Vilém Hrach
Zdálo by se, že o osudech šumavských převaděčů přes hranici tvořenou železnou oponou i těch, kteří se sami pokusili o útěk, bylo již „všechno“ napsáno. Tato knížka vás ale přesvědčí, že tomu tak není.
Jednotlivé příběhy jsou navzájem provázány jak tematikou, tak i prolínáním osudů jejich protagonistů. A vylíčeny jsou nejen dramaticky, ale i mimořádně kultivovaným jazykem, který k beletrizované literatuře faktu právem náleží, ale bývá poměrně vzácný. Nechybí hlubší souvislosti ani filosofická zamýšlení nad lidským údělem, dějinami.
Každý beletrizovaný příběh je podložen a dokumentován fakty a doplněn faktografickým komentářem, někdy značně rozsáhlým. Má to svou logiku, neboť autorovi se podařilo získat a využít dosud neprobádané archivní materiály, které náhodou unikly skartaci. A díky nim uvádí údaje dosud neznámé a někdy i podstatně koriguje dosud vžité představy, mimo jiné i o působení „Krále Šumavy“ Kiliana Nowotneho. Tato kniha příběhů je tudíž v mnoha směrech i faktograficky objevná.
Součástí knihy jsou reprodukce stěžejních archivních dokumentů, dobové fotografie a barevná příloha se současnými fotografiemi „starých míst“.
***
Kniha je rozdělena na dvě části nazvané Poslední cesta „Krále Šumavy“ (osm příběhů) a Proti proudu (šest příběhů).
Literární osou cyklu Poslední cesta „Krále Šumavy“ je poslední cesta Kiliana Nowotneho zvaného Král Šumavy s jeho skupinou, která vedla z Německa na území Československa do příhraničního města Vimperku v květnu 1950. Každé ze čtyř hlavních osob tohoto putování, včetně jejich pomocníků, je věnována samostatná kapitola.
Příběhy cyklu Proti proudu mají širší rámec a kořeny některých z nich sahají až do doby okupace. Hlavně se však týkají období po roce 1948 a období padesátých let, kde „ti slušní polevili v ostražitosti a vlivem ztráty bdělosti se postupem času dostávali na rozhodující místa lidé, kteří v touze po moci byli schopni jakýchkoliv nečestných skutků“. I v tomto cyklu se rozvíjejí dramatické osudy „všedních“ lidí, kteří se nenechali zlomit a každý po svém zlu čelili.
Velkým kladem knihy je skutečnost, že protagonisté nejsou nijak idealizováni, lacině oslavováni; jsou ukázáni jako obyčejní lidé – s řadou přízemních motivací, někteří ne příliš čestní, jiní (a třeba nám méně známí) naopak vyznívají jako opravdoví hrdinové. Skutečností ale je, že jak ti, tak oni nakonec museli čelit zlu a vůči tomuto zlu, každý po svém, nějak obstát.
O autorovi
Vilém Hrach se narodil 2. dubna 1938 v Plzni a školu postupně navštěvoval ještě v Sušici na Šumavě, kde na gymnasiu v roce 1956 maturoval. V Praze absolvoval Právnickou fakultu UK a v roce 1965 nastoupil do zaměstnání jako pracovník okresní prokuratury v Sokolově se specializací na trestní právo. Po roce 1968 zpracovával také rehabilitační agendu a v roce 1970 byl jako neprověřený a nekomunista rozhodnutím generálního prokurátora ČSSR propuštěn z místa. Trvalo více než dva měsíce, než se mu podařilo opatřit zaměstnání v kanceláři České státní pojišťovny. Bylo to jediné místo, proti kterému neprotestovala Státní bezpečnost. Nabídku k návratu do aktivní justice po roce 1989 odmítl proto, že v resortu stále setrvávaly staré struktury.
Po odchodu do důchodu zasvětil svůj čas zálibám a práci na chalupě. Posledních deset let se věnuje práci v archivu jako badatel. Nejprve v Památníku písemnictví a naposledy v Archivu bezpečnostních složek v Praze. Prochodil řadu cest a pěšin Šumavou, hovořil s pamětníky a na základě svého trpělivého přístupu a studia přináší jeho kniha pravdivé a doložitelné informace
V posledním roce přispíval svými články do čtvrtletníku Vítaný host v Plzni, do měsíčníku Plzeňský literární život a do místního tisku v Sušici, kde má po Praze druhý domov.
Předkládaný cyklus povídek je autorovou knižní prvotinou a vychází jako druhý svazek edice autorských debutů „Prvosenka“ vydávané nakladatelstvím Cattacan.
……….
vázané, formát 160 x 230, 304 stran + barevná příloha s fotografiemi Vladislava Hoška
MC 299 Kč
Rok vydání 2017
………
„Postava Kiliana, rodáka ze Šumavských plání, mě zaujala už tehdy, kdy jsem byl přítomen jako divák promítání filmu „Král Šumavy“ v sále kina v Sušici, kde měl film 25. 12. 1959 republikovou premiéru. Tehdy okresnímu městu se dostalo té cti proto, že režisér Karel Kachyňa vybral pro některé scény v přírodě místa z pohraničních částí tohoto okresu.
V Sušici jsem tehdy bydlel u rodičů a slýchal z různých stran zcela jiné verze příběhu, než byla ta promítaná na plátno. Cítil jsem, že ten pravý příběh bude zahalen tajemstvím, a tak tomu bylo ještě před několika lety, než se mně naskytla příležitost k pátrání v archivních dokumentech. Zásluhou pracovníka Archivu bezpečnostních služeb byla k případu nalezena krabice, která shodou podivných náhod unikla skartaci a stala se předlohou k mé práci.“
Vilém Hrach
