Po absolvování benešovského gymnázia vystudovala Fakultu sociálních věcí a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze. Už tehdy začínala publikovat v okresních novinách Jiskra, fakultním časopise UK a hlavně v humoristickém časopise Dikobraz. To ji přivedlo až do Redakce humoru a satiry Československého rozhlasu, kde začínala svoji profesní kariéru. Tím se jí splnil dětský sen potěšit a bavit diváky v sále i posluchače u přijímačů.
Celý život zůstala tomuto rozhlasovému žánru věrná, kromě dvouleté přestávky, kdy se věnovala přípravě dokumentárních pořadů. V cyklu Svědkové a poutníci pátrala po osudech potomků slavných českých rodů, např. Kavalírů, Voskovců, Dvořáků, Fričů, Čelakovských.
Autorsky a redakčně vytvořila a natočila na tisíce rozhlasových pořadů a mnohé z nich se dodnes reprízují. V rozhlasovém archivu jsou její zábavné cykly Kabaret pro pamětníky, Zadáno pro…, Baví nebaví, Sklípek, Radiodárek, Voskování, Nedělní šálek kávy s Miroslavem Donutilem, tematické bloky do vánočních a silvestrovských programů a další. Jako autorka námětu společně s kolegy z redakce realizovala zábavnou soutěž o nejpříjemnější ženský hlas Lady Rádio, později i mužský hlas Rádio Man. Z uskutečněných čtrnácti ročníků vyšla celá řada dnes již zkušených rozhlasových redaktorů a moderátorů.
Za zmínku stojí také její oceněné dokumenty Osobnosti 20. století – Srdeční záležitosti Jana Pirka a U klavíru Vlasta Horváth. Mezi další úspěšné dokumenty patří Cesta Mistra Jana Husa, Zapomenout zakázáno, Sand znamená písek a Znovu na molo.
Díky práci v Českém rozhlase má mnoho zajímavých zážitků a úsměvných vzpomínek na osobnosti, které se této nelehké rozhlasové disciplíně věnovaly.
Helena Dubničová dodnes externě spolupracuje s Českým rozhlasem, zejména na vysílání oblíbeného pořadu Tobogan a tvorbě programů z archivu pro stanice Dvojka a Pohoda.
